Úsměv všehomíra.

Jaroslav Vrchlický

Úsměv všehomíra.
Po bouři vyšel jsem a zem se smála, a nebe smálo se a vesmír celý, na západ prchal ztrhaný mrak ztmělý, nad nímž juž hvězda vítězící stála. A smál se strom a keř a proud a skála tím úsměvem, jejž oči Tvoje zřely na prahu ráje, když Tvůj povzlet smělý svůj našel cíl, jehož se duše bála. Ten všehomíra úsměv – naděj naše! Kdo ve tmách jdem zde peklem bouřné vřavy a očistcem snah, zápasů a práce. Ten všehomíra úsměv, byť jen plaše rty přelet’ mi, za laury každé slávy jej zažit chtěl bych a v něm umřít sladce. 36

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický