Poledne.

Jaroslav Vrchlický

Poledne.
Juž božský střelec na své pléci nesa toul zlatých střel k zenitu rychle pílí, juž s trůnu nebes na vše strany střílí, pták, zvěř i moucha prchli v stíny lesa. A na zem pohledni a na nebesa! Kol samé zlato, kam tvůj zrak se chýlí, sta jisker zlatých padá na obilí a zlatá mha na skráně skalám klesá. A zlato plane ručejemi vzduchem, jenž hustý žádným nepohne se ruchem, jak prsteny to hraje po kamení. A v zraku tvém, jenž vlhký tone v jase, jak druhé slunce v mlhy mého snění, též velká zlatá jiskra zažíhá se. 41

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický