Vichr v lese.

Jaroslav Vrchlický

Vichr v lese.
Jak slizcí hadi kořeny se vinou po šikmé stráni, zrytý mech se čeří a korunami stromů, jež se šeří, kaskady zvuků jako moře plynou. Kdes pádné rány seker zní a hynou, ve výši datel zobákem čas měří; tu po zemi, tu houštím chumáč peří jak vloček, hvězda, letí klenbou stinnou. Teď choral větrů zadul z hloubky temně do starých sosen, se skal mlčenlivých, štěrk drobný řítí se ve spádu stálém. A stromy ve nárazech bouře divých se zmítají, že řek’ bys, stará země se chvěje posud pod kentaurů cvalem. 42

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický