Oči nebes.

Jaroslav Vrchlický

Oči nebes.
Kdys v noci letní po milenky boku jsem kráčel, celé nebe v hvězdách plálo; nám v objetí se v jedné chvíli zdálo, že každá hvězda podobna je oku. Jde za námi, nás v každém stíhá kroku, za chvilku blaha, jichž je v žití málo, chce raniti nás za to, co nám přálo, hvězd tichou výtkou srdcí ve hluboku. A od té doby, kam jen noha vkročí, i v noci za vteřinu blaha jednu zřím stále tyto hněvné nebes oči. Ó budou jistě plát i v hrob můj tmavý, ba přibijí mne rovu mého ke dnu, bych vstáti nemoh’, jak dva hřeby žhavy. 43

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický