Ticho v lese.

Jaroslav Vrchlický

Ticho v lese.
Hrot lístku ani travin nepohne se. Hvozd zastavil dech hluboký a divý, na krajinu pad’ smutek těžký, snivý, žár slunce prstenů sta rozlil v lese. Brouk v suchém listí, motýl v rudém vřese, vše usnulo, u bahna vedrem křiví se rákos, v svlačci rosy brillant živý se smutně jako kalná slza třese. Žhnou skály a z nich vedro padá dusné, štěrk, jenž se odloup’, zvolna v hloub se valí a slyšíš zvuk, jak dopadá, až usne. A sotva větší děs by v tomto tichu tě schvátil, kdyby sedna mezi skály je rozhlaholil Pan v šíleném smíchu. 46

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický