Noci.

Jaroslav Vrchlický

Noci.
Pojď, noci, val se jako valná řeka, skryj nudu, bol a lítost pláštěm snění! Tak z hloubky, s mhou kde svit zápasí denní, zpěv tichý zní; pojď, básník na tě čeká. Pojď, noci, nezapomeň na člověka, máš v klíně největší lék, políbení! Tak z hloubky věků slyším slavné pění a duše moje chvěje se a leká. V ty miliony, co jich v písni lkalo, ó noci, po tvém balsámu a manně, můj míchá se hlas v bázni, ostýchavě. Co světla hvězdného kdy v tobě plálo! Co lásky! – Zbude paprsk pro mé skráně a zbude políbení mojí hlavě? 47

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický