Stromořadí.

Jaroslav Vrchlický

Stromořadí. (Ruysdael.)
Sám vězeň města, červenec když sálá, na aleje tvých jasanů a buků si vzpomínám a snění dám hned ruku, a myšlénka má v divém trysku cválá. Být v lese, k tomu stačí chvíle malá a s ptáky jeho jásat do souzvuku, jít kapradím a sníti v datla tluku, pít mír, kde jeho číš vře neskonalá: To všecko zřím v tvém dlouhém stromořadí, ten zpěv, jenž jásá, ten van, který chladí, co čivy konejší a vznáší duši. Ba jistě líp v illusi této žiji. Sám jediný zde lokám poesii, můj hluboký klid nikdo nevyruší. 68

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický