V obilí.

Jaroslav Vrchlický

V obilí. (Georges Lefebvre.)
V obilí zralém to svítí a praská, v slunci se celá krajina směje; v obilí zralém ona s ním spěje a kdosi s nimi – všemocná láska. V obilí zralém to praská a svítísvítí, motýl se mihne a zabzučí včela; jakou je básní příroda celá! Nad hlavou pták jim, pod nohou kvítí! A toto všecko kolem se děje, by mohl rtů se dotknout neb čela, dřív než se naděje ta černovláska. Ať se juž zlobízlobí, ať se juž směje, by mohl paží vzít ji kol těla... V obilí zralém to svítí a praská. 74

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický