Žeň písni.

Jaroslav Vrchlický

Žeň písni.
Den chmurný často smavou píseň nese a vyzlacený často líně vyzní. Nuž, jak chce ať to chodí bohů přízní, vždy nezní zpěvem všecka hnízda v lese. A často duše vstříc se dojmům třese, stesk hlodá ji a zoufalost ji trýzní a po vší žatvě nad pár klásků sklizní se usmívá jak po bouři luh v plese. A jindy napadá jí květů sprcha v klín v sladkém far niente nevolána, kdy v ouško dívčí splývá zpověď lásky. Na štěstí svět že všecko stejně zdrchá a břečka jemu chutná líp než manna a na perly zří jako na oblázky. 81

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický