Cesta slávy.

Jaroslav Vrchlický

Cesta slávy.
Jak s tužeb věnce list po listu padá, tak skromnější se denně člověk stává a nejsměšnější stane se mu sláva, po které nejvíc plála duše mladá. Jak v husté mlze oko sotva hádá,hádá na předměty, jak ulic pustá vřava hlas písně zhltí, jež zní ostýchavá, tak sny tvé zdrtí skutečnosti vláda. A naposledy dospěješ až k tomu, že sám jsi roven nad propastí stromu, jak on svým ptákům,ptákům sloucháš svému pění. A za to, že’s chtěl dobro, pravdu, krásu, že v slavičím a labutím pěl’s hlasu, svět musíš prositi – za odpuštění. 86

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický