Osud.

Jaroslav Vrchlický

Osud.
Jen paběrky, jen kvítí na souvrati co zbývá, lán když rozdeptali ženci, si sbírám ještě k poslednímu věnci, jejž slza vlaží a červánek zlatí. Já srdce chtěl i duši vyzpívati, já z máje žití pyšně ku červenci juž zabočil a písní mojich ptenci se jako orli začli rozlétati. Bouř nepřišla, by schromila jim křídla, mráz nepřišel, by spálil květů pažit, já klidně prošel dráhu svoji celou. A ňader sopka zatím zvolna stydla, zpěv, jenž chtěl z hvězdných tůní perly vážit, jen v hřbitovních lká růžích filomelou. 89

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický