Umění.

Jaroslav Vrchlický

Umění.
Z tmy věků poesie proud se řítí v svém klíně ráje čistých slastí nesa, ať odou hřmí, štká písní, hymnou plesá, v něm srdce lidstva tlukot srdce cítí. Jak bohů postavy v noc temnou svítí ty divy, které v mramor dláto tesá, jež kouzlí štětec a jak z tůně lesa zpěv ptačí zní, ples hudby slyšíš zníti. Ve rozladěnou vřavu, všední shony, ó, rozpoutejte všecky svoje zvony, vy uměnyuměny, a plaňte všehomírem! Jen vámi všednost potřena v prach klesne a lidstvo pláč svůj změní v hymny plesné a nasytí se chlebem spásy – mírem. [99]

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický