Mezi čtením Ariosta.

Jaroslav Vrchlický

Mezi čtením Ariosta.
Tvá stance, ať juž hřímá nebo šepce, má nymfy něhu, která tančí nahá při měsíci, kde hvozd je, kam zrak sahá, mech trne, listí chví se, šustí hebce. Jak měsíc ona rosný pažit depce, však náhle stane, zachvěje se, váhá, neb slyší, lesem, kde se vine dráha, cos jak cval divý vzdáleného hřebce. I skrčí se a loví lačným uchem ten jednotvárný zvuk, jenž tichým ruchem se rovná srdci, které bije divě; Snadsnad zbloudil rytíř nějaký tu lesy, či starý faun ve houští ukryt kdesi vděk její lačným okem hltá chtivě. 101

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický