Na sonet Alfieriho, psaný před sto lety.

Jaroslav Vrchlický

Na sonet Alfieriho, psaný před sto lety.
Co řek’ bys tomu zářný, mužný duchu, že co jsi lkal a ždál juž před sto lety těm, kteří lačné uklánějí rety ku zdroji Askerskému v svatém ruchu, Jeje snem a přeludy, jak tvá že v hluchu zní píseň jejich, po svobodě vzněty že hasnou na skálu jen srdcí vsety, neb rolničkou zní profannímu sluchu? Tu hrdý jak byl’s, vstal bys v svatém hněvu, a rozbil lyru plnou zvučných zpěvů, jež v dusno doby nadarmo jen lkají; Jenjen zašeptal bys uloživ se k spánku: „Já zasloužil jsem hledět do červánků, však noc a pouta patří této láji!“ 102

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický