Shelley.

Jaroslav Vrchlický

Shelley.
Ta Isis velká, v závojích jež dřímá, ó, žárný duchu, v tobě ukryla se, ve ptáků, mraků, květů, vichrů hlase taj zjevila ti, který vesmír jímá. Co tmy a všednosti splav kol nás hřímá, tvá duše v světla etherného jase, jak doma bez pout v prostoru a čase zří slunci krásy v tvář,tvář jak orel zpříma. A ve vítězném bratrství všech plesu, jímž skončí jednou chmurné lidské drama, jak v bouře hymně, v tichu skalných tesů Tvá duše s duší vesmíra se snoubí, jak z hranice tvé vzletla, vesmír sama, v své síle, ladu, výši své i hloubi. 105

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický