Ještě Shakespeare.

Jaroslav Vrchlický

Ještě Shakespeare.
Z těch největší, jež osud šťastný zrodil, jimž v péro diktovala vůle vyšší, tys nesmrtnosti vypil celou číši, že málo zbylo příštím věkům v podíl. A světu když jsi klidně v pospas hodil své duše hudbu, kterou ráje dýší, šel’s v zapomnění sám a v pusté tíši mřel’s ty, jenž davy za sebou jsi vodil. To přece vrchol moudrosti a síly, na srdce lidstva položiti ucho, jak Jakub s andělem s ním v zápas jíti. Vše vyslovit, čím plá, vře a se mýlímýlí, a spěchat, když vše k písni věštce hlucho, jak druhdy caesar v poušť svých zahrad mříti. 109

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický