Leconte de Lisle.

Jaroslav Vrchlický

Leconte de Lisle.
Nad básní svojí prosnil dlouhé roky, to byla epopej, kde s tmou se světlo ve gigantických bojích divě střetlo, jak štíty z bronzu zněly její sloky. V ní Odina i Marta hřměly kroky, v ní křídlo Serafů i Medus letlo, ní, Hellado, tvé věčné jaro kvetlo, v ní poesie vřely veletoky. A když byl hotov, nad svou světlou dumu když pozved’ zrak, tu svět jest jiný, viděl, jak rolniček chřest zněly jeho rýmy. Před Molochem, jenž trůnil v středu rumů a kejklířů, za bohy svět se styděl: Tu jemu zdálo se, že umřel s nimi. 111