Antika a modernost.

Jaroslav Vrchlický

Antika a modernost.
Jsme dlužni antice víc, nežli víme. Proč umění by mělo být jí cizí? Ten kmen má v sobě světy živné mízy, on jara nemá třeba – to v něm dříme. Však moderností když se unavíme, jak věky před námi zpět v zdroj ten ryzí se vrátíme, a čas, jenž modu sklízí, co její dědice nás uzří přímé. Bylť člověk vždycky týž, ať válčil s bohy, ať smál se nad amforou vína plnou, ať opíjel se krásou, štěstím, slávou: Vždy čelem u hvězd, nechť vlek’ blátem nohy, a modernost svou neobrátí vlnou jej vzhůru nohama a v bláto hlavou. 113

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický