Musa.

Jaroslav Vrchlický

Musa.
Pod skálu usedla si zamyšlená. Byl v sklonu den a stromy se juž tměly. Ty sivé oči její v dálku zřely, laň u noh se jí pásla ochočená. A věnec, v kterém slední květy mřely, si sňala s hlavy, vedle pohozena ve trávě píšťala... Ach, přes den celý být Musou, kde by ráda byla žena! Svět antiky se před ní v mlhu tratil a sama cítila, jak doba nová se hrne sem, jak v oblacích to duní. Kéž nový svit by skráně její zlatil, kéž by jen mohla najít pro ni slova, a zůstat věrna mrtvých květů vůni! 131

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický