U mlýna.

Jaroslav Vrchlický

U mlýna.
Kol mlýna šel jsem, stál tu v střemše zkvětlé, jak hnízdo visí ve haluzí změti, proud s jezu plál jak duha, která letí, v něm hrály luny drobné pršky světlé. Jak světlošky do dívčích vlasů sletlé ten svit pronikal ztemnělý krov snětí, ty, jak by chtěly vodu zadržeti, se skláněly k ní v šeru pol, pol v světle. A vzduchem táhla vůně střemchy, hlohu a jabloní – zde jistě štěstí bydlíbydlí, já pravil a chtěl stavit v chůzi nohu. Však tajný hlas mi pravil: Nech tu masku na přírodě a prchej odsud křídly, to štěstí nebuď, měj dost na obrázku! 133

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický