Alborak.

Jaroslav Vrchlický

Alborak.
Ó zářící ty divuhodný oři, jímž prorok unášen byl ve vichřici, ty z nozder blesky ohně sálající a z kopyt hvězdy v klín spícímu moři; Vv červáncích ještě tvoje hříva hoří a v dusných večerech se blýskavicí jen mihne; však my slabí smrtelníci jsme v uzdu padnout tobě mdlí a choří. Jen jednou zdálo se mimi, na tvých zádech že hřměl jsem, v hvězd a mlžin vodopádech se ztápěl perly v hrstě nabíraje. Leč když jsi u cíle pak stanul se mnou, tím víc opuštěn volal jsem v noc temnou, tys odnes mne, – však nechal u bran ráje. 134

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický