Pod podobiznu Brantôma.

Jaroslav Vrchlický

Pod podobiznu Brantôma.
Tak v mysli kudrlinky spisů tvých jsem čekal junáka, kterému v zraky se skrylo hejno Satyrů, jenž v mraky své doby žert slal i cynický smích; Jenžjenž vějíř tu, tam rukavičku zdvih’ a čepel křížil pro vtip ledajaký – však hastroše zřím, aby plašil ptáky, spíš z rámce hledí na mne bledý mnich. Tvář zubožená smutně vášní zryta, zrak vyhaslý a v retů koutku křiví se jako hádě ironie skryta. A výraz celku truchlý tak a snivý nad moralisty kázání líp hlásá: jak prchá rozkoš, jak lhát umí krása. 138

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický