Bílý kaktus.

Jaroslav Vrchlický

To drsný kaktus na nestvůrném stvolu, však pouze noc když ku zemi se schýlí, poslední stopy červánků, jež zbyly, rvouc černou pěstí mračen do výmolu, květ bájný zažíhá se do plápolu, a tiše chví se jako plamen bílý, jak tmou by vlálo bílé roucho Víly, či šlehla v mrak zář severního pólu: Tak hoří noci, samotě a tichu. Jen světlošky jak perly padající, ty slzy v ňadrech noci, ten květ znají. Však sotva Zora ve hrdliček smíchu fanfaru světla spustí vítězící, jak duše básníka se v sebe ztají.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

377. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V. Svit měsíce v houšť vniknouti se zdráhá, (Jaroslav Vrchlický)
  2. Světlušce. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Hurisky. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Virgo! (Xaver Dvořák)
  5. VIDINA. (Otakar Auředníček)
  6. HUDBA NOCI. (Otakar Auředníček)
  7. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  8. Rybník v červáncích. (Jaroslav Vrchlický)
  9. GHAZELY. (Vladimír Frída)
  10. Noc divně světlá. (Růžena Jesenská)