Stíny.

Jaroslav Vrchlický

Stíny.
Vír baletu se vznášel před mým okem, jež těkavé se z kruhů jeho smeklo na stíny, jichž se celé moře vleklo pod elektrických lamp měsíčným tokem. Ty sylfy, gracie jich každým krokem v hře stínů stíhalo, ó jak se leklo! To gnomů, příšer, zmetků celé peklo v rej trysklo každým fantastickým skokem. Na krásu stín zde básnil parodii a směšný byl ten hon, kam zrak jen šinu: Tlum hrbáčů, bys řek, se v křeči svíjí. Já nesmál se, já musil pomýšleti, náš celý život jak, hra směšných stínů, před cizím okem z jiných světů letí! 140

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický