A zase!

Jaroslav Vrchlický

A zase!
Dnes rozrušen jak bouří moře ke dnu a zítra tichý s klidnou resignací, dnes hravým úsměvem a zítra prací vždy hledám pravdu odvěčnou a jednu. Ať lehce hippogryfu v hřívu sednu a v ether letím jako tažní ptáci, ať duch se v prachu, potu utrmácí, číš tajů věčných přece nepozvednu! Juž stokrát chtěl jsem ruce složit v klínu a žíti jako zvíře, jak stvol trávy, jenž v jas i mračno patří klidně vzhůru. Však darmo! K tomu závratnému víru se vrací duše, motýl plápolavý, jenž dost se cítí silným do azuru! 149