J. G.

Jaroslav Vrchlický

J. G.
„Ó Ado, dítě!“ Básník než já větší zpěv nesmrtelný začal tak své dceři; Tvé jméno milé jak hlas ptáka v keři zní stále v sluch můj snivou, sladkou řečí. I cítím všecko, co náš trud zde léčí, co paprskem je kol, když svět se šeří, čím duše jásá, miluje a věří, je v lásce k dítěti a v něžné péči. Že malým všecko, co tu zveme svoje, i snaha výš, ty se všedností boje i úsměv štěstí, gloriola slávy, Vzletvzlet, který dráždí, vášeň, která klame, když zváženo je s tím, co poklad pravý, co, příteli můj, ve svých dětech máme. 154

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický