Resignace.

Jaroslav Vrchlický

Resignace. – Své ženě. –
Má duše! Když nám nebem přáno spolu nést povinnosti jho ve stejném kruhu, vše počteno buď tobě na zásluhu, vše tobě k radosti, co mně je k bolu! Pot mému čelu, tvému aureolu! v mé sny klid zvěře, v tvoje ráje duhu! Tak spjati oba k povinnosti pluhu chléb lásky u téhož jíst budem stolu. A řeknem: „Přec to bylo velké štěstí, že vůbec našli jsme se, hvězdy bludné, tou nekonečnou poutí k ideálu. A vrata osudu když rozbít pěstí nám nemožno na cestě málo schůdné: tož v lásce aspoň buďme celí v málu.“ 162

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický