Modlitba k Buddhovi.

Jaroslav Vrchlický

Modlitba k Buddhovi.
Duše světa! Vesmír celý kolébkou je tvou či maskou nebo hrobem spíš? Žiješ soucitem či láskou? Kdy se, v kom se znovu vtělí velký zjev tvůj zářný, skvělý? Trnu sám tou nad otázkou, a ty v hmotě spíš! Duše světa! V proudu tvarů, vlnících se bez přestání, kdy se probudíš? Hvozdů oddech, klasů vlání, luna v lesku, slunce v žáru, květy, zvěř i lidi v páru, život, porod, umírání, co tvá praví říš? [19] Duše světa! Pouze v sebe zakotvena, pohroužena ve Nirvany tiš, hádanka vždy, kmet i žena, horstva svah a nad ním nebe, moří hloub, co plá i zebe, Maje zrcadlo, vír, změna... Obejmi mne již! 20