POSLEDNÍ MOUDROST.
Kdos šeptal – druhý to řekřek,
a tobě, by tebe ranil;
rci, jaký bys to byl rek,
těm kdyby jsi se bránil.
Kdos myslil – ať myslí dál!
To poslední všech je právo.
Tys potud vítěz a král,
když v duchu i srdci vše zdrávo.
Svět, lidé, stíny a nic.
V tvé duši v posled vše leží.
Chtěj, nechtěj, méně neb víc,
orloje rafij dál běží.
A v posled srovná vše nás,
chvaliče, sudiče, vždycky
120
ten všemohoucí čas,
a to je ten osud lidský.
Tam kosti, plíseň a prachprach,
Smrt civí tam, odvěká kněžka.
Nač illusí záře a nach,
když cesta tak dlouhá a těžká?
Za chvíli edenských niv
když tolik ztráty a trestu?
To vše moh’s vědět juž dřív
a uspořit sobě tu cestu.
121