VERŠE PŘÍTELKYNI, KTERÁ SI STĚŽOVALA NA BLÍŽÍCÍ SE STÁŘÍ.

Jaroslav Vrchlický

Ach, máte pravdu; stárnem oba, je novým katem každý den, pták zrnkem každým, které zobá, je o to druhé oloupen. Jsme vteřiny přec pouhé děti, a chytati chcem záblesk hvězd; proč, Bože, květů na té sněti, proč v hroznu tolik zrnek jest? A tak než dojdem k poslednímu, tu v hrudi plamen dávno shas; ba slovo skoro vázne k rýmu, jest podezřele řídký vlas. A nemůžem víc oceniti, a tušíme to ve pláči, to slední zrno, jež tak svítí, že bylo by – to nejsladší!

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

209. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Co na tom? (Jaroslav Vrchlický)
  2. XXVIII. Exodus. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Sonet o vídeňských kosech. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Můj sonet. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)
  6. APOSTROFA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. 11. XII. 1905. (Vladimír Frída)
  8. None (Antonín Klášterský)
  9. Při pohledu na obraz Fornariny. (Jaroslav Vrchlický)
  10. KANDÍK PSÍ ZUB. (Antonín Klášterský)