VERŠE PŘÍTELKYNI, KTERÁ SI STĚŽOVALA NA BLÍŽÍCÍ SE STÁŘÍ.

Jaroslav Vrchlický

VERŠE PŘÍTELKYNI, KTERÁ SI STĚŽOVALA NA BLÍŽÍCÍ SE STÁŘÍ.
Ach, máte pravdu; stárnem oba, je novým katem každý den, pták zrnkem každým, které zobá, je o to druhé oloupen. Jsme vteřiny přec pouhé děti, a chytati chcem záblesk hvězd; proč, Bože, květů na té sněti, proč v hroznu tolik zrnek jest? A tak než dojdem k poslednímu, tu v hrudi plamen dávno shas; ba slovo skoro vázne k rýmu, jest podezřele řídký vlas. 124 A nemůžem víc oceniti, a tušíme to ve pláči, to slední zrno, jež tak svítí, že bylo by – to nejsladší! 125

Kniha Okna v bouři (1894)
Autor Jaroslav Vrchlický