VÍM.

Jaroslav Vrchlický

Vím, svět jsem svými verši znavil. Kdo v této spoustě vyzná se? Mnohé jsem znudil, jiné bavil, dnes každý k tomu přizná se. A mně to v hloubi duše jedno. Co psáno – psáno, žiju dál, ve hrudi ledno, v hlavě bědno, že v sled bych sám se sobě smál. Kdos ohřeje se na mém zpěvu, kdos usměje se všetečně, kdos jádro chytí a kdos plevu, a obé v posled zbytečně. Neb sám zas půjde svojí drahou, řeht rolničky mu jest můj rým. Tvůj život musí ti být vláhou, jinak jsi ztracen – a to vím.

Patří do shluku

výhra, prohrát, karta, vyhrát, hráč, sázka, prohra, šach, kostka, bulka

161. báseň z celkových 309

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XII. Bludům všem jsem výhost dal, (Karel Mašek)
  2. Nevěrný věrný (Otokar Fischer)
  3. Konvalinky. (František Jaromír Rubeš)
  4. A přece vděčně... (Jaroslav Vrchlický)
  5. RESIGNACE. (Karel Mašek)
  6. Pro koho moře darmo rodí perly? (Josef Kalus)
  7. RESULTAT. (Roman Hašek)
  8. Sfinga v parku. (Jaroslav Vrchlický)
  9. XX. Ach, kolikrát jsem nechtěl zpívat (Jaroslav Vrchlický)
  10. Z mé duše plamen vyšlehne, (Jiljí Vratislav Jahn)