K PĚTISTYLETÉ PAMÁTCE 20. BŘEZNA 1393.
Ve rakvi stříbrné ve mocném pohnutí
nesou jej andělé na bílé peruti
v sklonu, jak úcta je jímá;
uprostřed zbožného ruchu a víru
pod palmou vítěznou, spiatý snem míru,
tiše on dřímá!
Děl král: „Sup, žárlivost, mě zvolna sžírá,
jak láva nitrem proudí vášně žeh;
můj život stměl se náhle jak noc čirá
a srdce sténá v zášti plamenech.
Ó rci, co dělá choť má při zpovědi,
ať vzplane msta má tvojí odpovědí
jak bleskem nebesa, ať ztrestám hřích!“
Však mlčel Jan, tak bled a tich.
Ve rakvi stříbrné ve mocném pohnutí
nesou jej andělé na bílé peruti
v sklonu, jak úcta je jímá;
uprostřed zbožného ruchu a víru
pod palmou vítěznou, spiatý snem míru,
tiše on dřímá!
108
A šílí král, jej srazil těžce k zemi:
„Pod pěstí mou se pouta rozletí,
jež víží jazyk tvůj, ó svědku němý;
já roztavím ty kruhy pečetí,
jež drží tvoje ústa mlčelivá;
ó mluv, než rty své žádostivá
k tvým bokům pochodeň má přikloní!“
Jan mlčí v žáru pochodní.
Ve rakvi stříbrné ve mocném pohnutí
nesou jej andělé na bílé peruti
v sklonu, jak úcta je jímá;
uprostřed zbožného ruchu a víru
pod palmou vítěznou, spiatý snem míru,
tiše on dřímá!
Vzkřik’ v hněvu král: „Nuž němý věky věků
a němá jeho památka ať jest,
jej v stínu noci vrzte tajně v řeku,
v té noci šeré bez záře a hvězd;
smrt zlomí pečeť, v ústa jeho sáhne,
v prach jazyk setře ať po době dráhné;
pak velká pomsta má jest sytá dost!”
A mlčí Jan, vší bázně prost.
Ve rakvi stříbrné ve mocném pohnutí
nesou jej andělé na bílé peruti
v sklonu, jak úcta je jímá;
109
uprostřed zbožného ruchu a víru
pod palmou vítěznou, spiatý snem míru,
tiše on dřímá!
Jdou věky, z hloubi věčnosti se valí
přes trůny knížat, koruny a nach;
Kde všecky triumfy tvé pomsty, králi!
zda zachvěje se popel tvůj a prach?
hvězd tajuplná záře nad čí skrání
se po stoletích skvoucí ještě sklání?
zda slyšíš život ten a zbožný ruch,
či mluví k lidu tvému duch?
Ve rakvi stříbrné ve mocném pohnutí
nesou jej andělé na bílé peruti
v sklonu, jak úcta je jímá;
uprostřed zbožného ruchu a víru
pod palmou vítěznou, spiatý snem míru,
tiše Jan dřímá!
110