II.

Jaroslav Vrchlický

II.
Já stokrát chtěl již zavřít žití knihu a nepřevracet ony smutné strany, kde nechaly sled krve všecky rány, co léty dráno, skláno v oka mihu. Já nedooranou chtěl nechat líhu, kam místo skřivanů se snesly vrány, by slední klasy zhltly rozdupány, a s nimi bolest, úzkost, děs a tíhu. A přec otvírám zrezavělou sponu, bych k starým křivdám připisoval nové a zpíval žal svůj, aniž věděl komu; Aa cítím zas, jak novým mořem tonu, že Smrt jen zavře dsky ty demantové, až odvede si zbloudilého domů. 11

Kniha Pavučiny (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický