II.

Jaroslav Vrchlický

Já stokrát chtěl již zavřít žití knihu a nepřevracet ony smutné strany, kde nechaly sled krve všecky rány, co léty dráno, skláno v oka mihu. Já nedooranou chtěl nechat líhu, kam místo skřivanů se snesly vrány, by slední klasy zhltly rozdupány, a s nimi bolest, úzkost, děs a tíhu. A přec otvírám zrezavělou sponu, bych k starým křivdám připisoval nové a zpíval žal svůj, aniž věděl komu; a cítím zas, jak novým mořem tonu, že Smrt jen zavře dsky ty demantové, až odvede si zbloudilého domů.

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

141. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KRÁDCI SKVOSTŮ (Antonín Sova)
  2. ODPLATA (Karel Dostál-Lutinov)
  3. V lomu. (Adolf Heyduk)
  4. Setkání s horníky. (František Cajthaml-Liberté)
  5. NEJVĚTŠÍ BOLEST VĚKU. (Antonín Macek)
  6. Hahaha. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. JAK ZEMŘEL DĚLNÍK. (Ladislav Linhart)
  8. Ruce a ručky. (Augustin Eugen Mužík)
  9. V nemoci. (Josef Svatopluk Machar)
  10. KRVAVÁ KRŮPĚJKA ŠTĚSTÍ (Antonín Sova)