Setkání s horníky.

František Cajthaml-Liberté

Jsem též dělník bledý, zvůle pánova, jež mne naposledy mošnou oková – – ale vlastní žaly rozprchnou se v nic, zřím-li mžik jen malý v bědnou vaši líc. V ní je kletba němá, hrozná, vyryta tomu, jenž cit nemá, a svá koryta z krůpějí si potu vašeho plní. Takovou nést slotu – krev jak se vlní! Jsem též dělník bledý, otrok jako vy. Skončí naposledy naše okovy: pensí mošna bude k stáru družkou mou – z vás pak mnohý zbude v šachtě, smrtí zlou. Leč – proč píseň moje tak tesklivě zní? Nemáme-li zdroje síly, nadšení? Zmalátněly ruce naše v umdlení? V zápas! – Jsme-li v muce – co je k ztracení?

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

50. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nejsem sic rytíř nového Graalu, (Josef Holý)
  2. Z MÉHO ŽIVOTA. (Emanuel z Čenkova)
  3. Růže. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Píseň horníkova. (Augustin Eugen Mužík)
  5. VIIl. VOX HUMANA. (František Leubner)
  6. V lomu. (Adolf Heyduk)
  7. NEJVĚTŠÍ BOLEST VĚKU. (Antonín Macek)
  8. II. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Ruce a ručky. (Augustin Eugen Mužík)
  10. PÍSEŇ INTERNACIONÁLNÍ. (Vladimír Houdek)