Setkání s horníky.
Jsem též dělník bledý,
zvůle pánova,
jež mne naposledy
mošnou oková – –
ale vlastní žaly
rozprchnou se v nic,
zřím-li mžik jen malý
v bědnou vaši líc.
V ní je kletba němá,
hrozná, vyryta
tomu, jenž cit nemá,
27
a svá koryta
z krůpějí si potu
vašeho plní.
Takovou nést slotu –
krev jak se vlní!
Jsem též dělník bledý,
otrok jako vy.
Skončí naposledy
naše okovy:
pensí mošna bude
k stáru družkou mou –
z vás pak mnohý zbude
v šachtě, smrtí zlou.
Leč – proč píseň moje
tak tesklivě zní?
Nemáme-li zdroje
síly, nadšení?
Zmalátněly ruce
naše v umdlení?
V zápas! – Jsme-li v muce –
co je k ztracení?
28
OBSAH.
Večer3
Poledne4
U továrny4
Obětavost5
Hudba6
Svému dítěti6
Karneval7
Práci8
Nežebrejme9
V noci9
Z knihy dějin11
Společný hrob horníků11
Bouře12
Útěcha13
Sebevrah14
V bordelu16
Štědrý večer18
Otec19
Mraveniště21
Pozdrav21
Ve snu22
Z hlubin země23
Pátek23
Zpěv otroků25
Bilance26
Probuzení26
Setkání s horníky27
E: pk; 2004
[29]