Svému dítěti.

František Cajthaml-Liberté

Svému dítěti.
Když na tě pohlížím, ubohé robě, tu často v starostech povzdechnu sobě: 6 Jak tebou kapitál zmítat kdys bude, žes v tuto společnosť přišlo tak chudé. Jak bude vyssávat dřením tvé údy, by mohl hromadit mamonu sudy. Když na tě pohlížím, ty malé robě, tu jindy s útěchou zas pravím sobě: Ty budeš pracoval, až otec klesne, by zlomeno bylo jho bídy děsné.