Svému dítěti.
Když na tě pohlížím, ubohé robě,
tu často v starostech povzdechnu sobě:
6
Jak tebou kapitál zmítat kdys bude,
žes v tuto společnosť přišlo tak chudé.
Jak bude vyssávat dřením tvé údy,
by mohl hromadit mamonu sudy.
Když na tě pohlížím, ty malé robě,
tu jindy s útěchou zas pravím sobě:
Ty budeš pracoval, až otec klesne,
by zlomeno bylo jho bídy děsné.