Pozdrav.
Nové myšlénky kvapí a bouří.
Kde jste, vy sloupové společnosti?
Jak vítáte jich? Hranice kouří
vstříc jim už vaší šílené zlosti!
Tak vítáte jich? Tupým posměchem
hraje na ně vaše vyžilá tvář...
Vždyť víte, kdo bdí nad zlata měchem,
proto ku smíchu jest vám proletář.
21
Leč smích ten as brzy se obrátí,
až dělník náhle shrbenou šíji
narovná a vás naučí se znáti.
Až vzhlédne v tvář těm, jenž z něho tyjí
a kladou mu na šíji oprati –
tu pak se vaše smíchy ukryjí!