Z knihy dějin.
Pokud lid tiše v pokorném klidu
v tupé resignaci trávil čas,
míniv prosbou zažehnati bídu –
tu spokojen, mamon slavil kvas.
Ale když pak rty mu oněměly,
místo prosby pozdvihla se pěsť,
tu ti, kdož jej dřív s drzými čely
otročili, bledli na tu zvěsť.
Tak jest psáno v knize dějin svaté,
tak mluví k nám každý její list,
jak pravda vždy přemohla lži klaté
a duch lidský spěl ku předu čist.
Tuto knihu máme bez účasti
číst, an zlo rve slovo nám i dech?
Bratři! Procitnětež ze své strasti:
dosti užili jste už psot všech!