Nežebrejme.
Nežebrejme, bratři, nikdy,
marné rukou spínání –
spíš slunce stlí, než se splní
ponížené škemrání.
O chléb vlastní máme prosit?
A místo něj kamenem
ránu dostat, nevzplanou pak
líce hanby plamenem?
Buďme muži! Za nás mluví
výmluvně naše píle.
Jen chtít! – a budem bez proseb
u vytknutého cíle.