VIIl. VOX HUMANA.

František Leubner

Až na prkně mé tělo už mrtvo, mrtvo leží a ruka ustydlá jen černý k hrudi tiskne kříž, kmit lampičky jen stíny mi tváří sinou běží, skráň do borových tříštěk se vklesle boří níž, mně bude líto, ach, srdečně líto bude, že na rozluky mi nepodali ruky, kdo srdci mému srdcem byli blíž a přec prokláli je do krvavé do zející muky na bolestný kříž. A ruka přátelská mi očí nezatlačí... Těch očí, zamrazených bleskným úžasem, jich za posledním mžikem že slunný den se zračí, ston poslední kde vítá plesným ohlasem. Mně bude líto, srdečně líto, že oči v důlky hluboké dlaň nezatlačí, měkce nezatlačí, co po ní ruce mé se marnou touhou pjaly a za níž oči smutné slzou zaplakaly, ty věrné, věrné oči.

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

185. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Růže. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Hymna horníků. (František Cajthaml-Liberté)
  3. Obětem katastrofy v Mostě. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Píseň horníkova. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Odežeň toho netopýra! (Boleslav L. Černý)
  6. Když cestu mi vroubila šalvěj (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Ruce a ručky. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Setkání s horníky. (František Cajthaml-Liberté)
  9. XLV. ČERNÉ HODINY (František Leubner)
  10. ODKAZ. (Arnošt Ráž)