Píseň horníkova.

Augustin Eugen Mužík

Cos hrčí v té kladce a skřípe jak srdce. jež do písku noha zatlápne. To rahno tak sténá, sotva se tíží vyschlého havíře dolů hne. Oleje málo jak krve ve mně – ó lidé, což jaro vám kvete jen? Vám v plesu mijí každičký den, mým dnem je noc nejhlubší v útrobách země. Ó ženo, ó děti, jaký to osud při takovém otci, při takovém muži! Ó zlato, ó boháči, ó vězení děsné, kde s dechem se každá myšlénka úží. Ó dole je prázdno, samota, smrt, však nahoře hostiny, sady zřím kvést – ó Bože, mé rodině chleba jen, však boháčům zlata potřebí jest. Strach smrti mne provází – hrozná to smrt – na tisíce sáhů pod zemí. Té černé země tisíce sáhů na slabá prsa ulehne mi. Ó lidé, ó hleďte jen, kol prstů svých že prsteny ne, že krev moji máte, a v nich ne kámen, to srdce je kus – ó zdali vůbec vy srdce znáte?

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

35. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dělnická bajka. (Beneš Doubravský)
  2. Ruce a ručky. (Augustin Eugen Mužík)
  3. NEJVĚTŠÍ BOLEST VĚKU. (Antonín Macek)
  4. Hornická. (Adolf Heyduk)
  5. 47. Píseň kovkopů. (František Sušil)
  6. HLAS ŽIVOTA (Jiří Mahen)
  7. Růže. (Augustin Eugen Mužík)
  8. KRÁDCI SKVOSTŮ (Antonín Sova)
  9. DUCHCOV (František Cajthaml-Liberté)
  10. PENTECOSTES. (Xaver Dvořák)