Černá tůně.

Jaroslav Vrchlický

Černá tůně.
Žala trávu vedle tůně, sychravý byl den; jak jí divně srdce stůně, v očích jaký sen! Vysoké kol stojí třtiny, jimi táhne sten, nad vlnami táhnou stíny, sem tam chumáč pěn. Tady splynou a tam hynou, okamžiku plen, v olší a vrb píseň línou jedno splývá jen. Její vzdech to! Jde tak z hloubi k chumáči těch pěnpěn, k olším, jež tůň černou vroubí jako těžký sen. [61] Divý bol ji svírá, dusí, nechá lnem být len, dolů, dolů, musí, musí, slyší z hloubky sten. Zná ten kvil, jím sama stůně, zná ten chumáč pěn... S plachtou zbyl srp vedle tůně – sychravý byl den. 62

Kniha Pavučiny (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický