VIII. Vánoce smutných.

Jaroslav Vrchlický

VIII.
Vánoce smutných.
Když děti radují se kolem stromu, jenž hoří v světlech, proč vždy v této chvíli myšlenka moje, poutník zabloudilý, u skalných těká, opuštěných lomů, Kdekde vichr hýká, aniž neví komu, u hřbitovních zdí, kde jen sýček kvílí, kde po tmě hluché beze směru pílí ti, kteří nevědí, kam jíti domů. Však srdce jsou, jež přes tu radost malých, jíž svědci jsou a všem ji přejí ráda, se cítí dvakrát děsně osiřelá. Dne toho nejtrpčí svůj pijí kalich, a k oknům zamrzlým svá tisknou čela, kam jako venku sníh tak hustě padá. 136

Kniha Pavučiny (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický