VIII. Vánoce smutných.

Jaroslav Vrchlický

Když děti radují se kolem stromu, jenž hoří v světlech, proč vždy v této chvíli myšlenka moje, poutník zabloudilý, u skalných těká, opuštěných lomů, kde vichr hýká, aniž neví komu, u hřbitovních zdí, kde jen sýček kvílí, kde po tmě hluché beze směru pílí ti, kteří nevědí, kam jíti domů. Však srdce jsou, jež přes tu radost malých, jíž svědci jsou a všem ji přejí ráda, se cítí dvakrát děsně osiřelá. Dne toho nejtrpčí svůj pijí kalich, a k oknům zamrzlým svá tisknou čela, kam jako venku sníh tak hustě padá.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

222. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jarní větry. (Alois Škampa)
  2. Vánoční. (Jaroslav Vrchlický)
  3. JINOVATKA. (Ferdinand Tomek)
  4. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  5. Kouř. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Stříbromech drnu v pololuně (Hermor Lilia)
  8. STOPY V SNĚHU. (Bohdan Kaminský)
  9. Buď a nebo. (Adolf Heyduk)
  10. Vánoce. (Jaroslav Vrchlický)