Jarní větry.

Alois Škampa

Jak ve svém nitru vždy se raduji, když větry března polem zadují, když mokrou závěj vysouší jich dech a touhy šum se vzbouzí na stromech... Hle, v mrtvé nivy zarmoucený vzhled ruch života se vrací s nimi hned, a lesy temné v hymnu velikém se blahem chvějí pod jich dotykem. Let něčích křídel, dosud nezřených, se hlásí k nám z té divné bouře jich, a teplo jihu vlaje z daleka v kraj strnulý i v srdce člověka. A předtuchou nám vábný šepce hlas, že s větry těmi, které Aeol zas tu rozvlňuje poprv nad zemí – jde jaro sem a láska s růžemi!

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

225. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Stříbromech drnu v pololuně (Hermor Lilia)
  2. JINOVATKA. (Ferdinand Tomek)
  3. Kouř. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZIMNÍ CESTA. (František Serafínský Procházka)
  5. Přemoženi. (František Táborský)
  6. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Z polí se to temně kouří. (Viktor Dyk)
  8. Stará bída. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ZIMNÍ DEN (Antonín Sova)
  10. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)