JINOVATKA.

Ferdinand Tomek

Jsem to, pane Bože, v naší zahrádce – či jsem ocitnul se kdesi v pohádce? Ba že v pohádce! Vždyť na zahradě chudé včera ještě stály smutně stromy nahé – dnes, kam hlédnu, stromy stříbrné jsou všude, na větvích se třpytí četné skvosty drahé. Vydechnout se bojím, úžas v každém ryse, nevýslovnou krásou zrak můj opájí se... Odkudsi teď větřík přiletěl a – rázem všecka nádhera se sesypala na zem. Sny mé bláhové, vy též jste jinovatkou; bleskem drahokamů záříte mi v duši, ukolébáváte ve mdlobu ji sladkou, ale běda, vždycky pouze na krátko: ve chvíli, kdy snílek nejméně jej tuší, vítr zaduje – ach, s bohem, pohádko! –

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

372. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jarní větry. (Alois Škampa)
  2. Stříbromech drnu v pololuně (Hermor Lilia)
  3. Stará bída. (Jaroslav Vrchlický)
  4. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Podzimní píseň. (Augustin Eugen Mužík)
  6. PÍSEŇ ZTRACENOSTI. (Karel Červinka)
  7. Píseň zasněžení. (Karel Červinka)
  8. Z polí se to temně kouří. (Viktor Dyk)
  9. Kouř. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Večer na pasece. (Alois Škampa)