Podzimní píseň.

Augustin Eugen Mužík

Ó rcete, dumy jara, kam děly jste se nyní? Teď podzim zemi stíní, kraj celý – pustý hrob. Svět sestár’, smích se ztrácí, a divé větry rojí se krajem, duši moji červ hlodá plný zlob. Ten havran, který vesny se štítil, zmizel v lese, teď zvolna v kraj se nese, a křičí drze v pláň. On zdá se mi, že náhle se nad mou hlavu stočí, že vypije mi oči a rozklove mou skráň.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

457. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  2. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. ŘÍJEN. (Božena Benešová)
  4. Stříbromech drnu v pololuně (Hermor Lilia)
  5. Mrtvoly. (Adolf Heyduk)
  6. KONEC ZIMY. (Alois Škampa)
  7. PÍSEŇ ZTRACENOSTI. (Karel Červinka)
  8. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  9. JINOVATKA. (Ferdinand Tomek)
  10. Zlatý sníh. (Alois Škampa)