Podzimní píseň.

Augustin Eugen Mužík

Podzimní píseň.
Ó rcete, dumy jara, kam děly jste se nyní? Teď podzim zemi stíní, kraj celý – pustý hrob. Svět sestár’, smích se ztrácí, a divé větry rojí se krajem, duši moji červ hlodá plný zlob. Ten havran, který vesny se štítil, zmizel v lese, teď zvolna v kraj se nese, a křičí drze v pláň. On zdá se mi, že náhle se nad mou hlavu stočí, že vypije mi oči a rozklove mou skráň. 10

Kniha Písně života (1894)
Autor Augustin Eugen Mužík